Proč kyslík

 

Základním bodem první pomoci  v každé situaci náhlého případu je zjištění a odstranění jakéhokoliv bezprostředního ohrožení života pacienta v důsledku narušení dýchacích a oběhových funkcí. Za hlavní prioritu musí být považováno veškeré bezprostřední opatření k záchraně života jako jsou např. zajištění průchodnosti dýchacích cest, uložení pacienta  do stabilizované polohy, tedy použití technik, které mohou být aplikovány bez jakéhokoliv vybavení. Nadto je aplikace kyslíku standardním, pohotovostně-lékařským postupem jak v nemocnicích tak mimo nemocnice u všech náhlých případů bez ohledu na příčinu a rozsah poruchy v dané  individuální situaci - poranění, náhlá nemoc, případy otrav. Rozhodujícím cílem je zajištění optimálního přívodu kyslíku ke tkáním co nejlépe možným okysličením krve v plících, jejichž funkce je primárně nebo sekundárně poškozena u všech případů nenadálých událostí.

 

Vedle klasické medicíny je riziko ohrožení života pacienta největší ve chvílích bezprostředně po vzniku náhlého případu. Je  tudíž odůvodněné pokusit se zvýšit terapeutický standard právě v této fázi náhlých případů.  Okamžitá dostupnost kyslíku může odvrátit časovou mezeru, která se jinak může vyskytnout při poskytování pomoci - mezeru, která může vyústit v komplikace projevující se až v mnohem pozdějším stádiu.

 

S primárním použitím výrobku O2-Pack se počítá v oblasti poskytování první pomoci na pracovištích, ve veřejných budovách a velkých společnostech (podnicích), ale také na koupalištích, plovárnách, ve sportovních zařízeních, jakož i ve vlakových soupravách německých spolkových drah. O2-Pack může být rovněž vhodný k překlenutí časové mezery při poskytování první pomoci u takových nenadálých událostí, s jakými se setkávají hasičské sbory, policie a horská záchranná služba.

 

Pro lékaře sloužící pohotovostní služby je například malý, snadno a okamžitě aplikovatelný zdroj kyslíku nezbytný doplněk jejich pohotovostního vybavení, který podstatně zvyšuje možnosti ošetření.  Stejný důvod mají lékaři pro zařazení přístroje O2-Pack do svých soukromých pohotovostních souprav. Výhodou přístroje O2-Pack ve srovnání se skladováním kyslíku v tlakových lahvích je jeho nižší váha.

 

Na první pohled se jeví celkové množství kyslíku - 32 litrů - uvolněné v průběhu 12 minut jako malé. Z pohledu pohotovostních časů přesunů záchranné služby v Německu můžeme však považovat okamžitou dostupnost i tohoto omezeného zdroje kyslíku ve formě přístroje O2-Pack za důležitý pokrok v oblasti poskytování první pomoci umožňující odstranění stávajících nedostatků v současném ošetření resp.léčbě náhlých případů.

"V nalehávých připadech musí být přivod kyslíku do organizmu zabezpečený prioritně před všemi jinými opatřeními." Tomuto faktu se nyní přikládá mimořádná důležitost, protože je nad vší pochybnost uznáváno, že odkládání anebo opomenutí takové pomoci brzy po vzniku nenadálé situace nemůže být později maximální terapií napraveno vůbec, anebo jen protože je nejen pozdě, ale až přílis pozdě.

V současné době je prokázáno, že je více než polovina všech aktuálních nenadálých případů, vyžadujících okamžitou lékařskou nebo zdravotnickou pomoc, způsobených náhlými poruchami centrálního nervového systému, respiračního systému, nebo srdeční poruchou

1. Cíle první pomoci u akutních nenadálých událostí

Na základě zkušeností  se silničními nehodami a pracovními úrazy je první pomoc obvykle zaměřena na optimální opatření k ošetření vnějších, těžce krvácejících poranění. Tuto osnovu mají například kurzy první pomoci pro řidiče v autoškolách anebo pro zdravotníky v průmyslových podnicích. Z tohoto pohledu je doporučeno i vybavení pro poskytnutí první pomoci na pracovišti a veřejných místech určené především  k zastavení krvácení, ošetření (obvázání) poranění, aplikaci dlah na zlomeniny, atd.

Poznatky o vzniku a vývoji náhlých potencionálně smrtelných příhod, získané v posledních několika letech, vedly k zásadní revizi mnohých tradičních pohledů a doporučení ohledně první pomoci. Ve stručnosti; existuje velké množství příhod potencionálně smrtelných poškození lidského těla a všech jeho orgánů, ale na základě posledních analýz je jenom jedna příčina ohrožení, eventuálně fatálního, života: výrazný neléčený nedostatek buněčného kyslíku způsobený těžkou respirační a/anebo oběhovou poruchou.

Rozšíření těchto poznatků, původně získaných v klinické intenzivní medicíně, změnilo v posledních několika letech od základu první pomoc. Poskytovatelé první pomoci, zdravotníci a pohotovostní lékaři se nyní primárně soustřeďují na ochranu respiračních a oběhových funkcí. Tento fakt se ve značné míře odráží v nejnovějších instrukcích na složení pohotovostního vybavení, kde se už dále neprosazují pouze pomůcky k ošetření poranění, ale také se berou v úvahu uvedené poslední poznatky a doporučuje se vybavení k ochraně a obnově respiračních a oběhových funkcí.

2. Možnosti pro poskytovatele první pomoci

 

Okamžité posouzení - výchozí bod každého zásahu - se již dále nazaměřuje na otázku jakéhokoliv odděleného poškození jedné části lidského těla anebo jedné části jednotlivého organického systému. Přesněji, hlavní prioritu představuje zjištění účinků daného poranění, ale také náhlého onemocnění anebo případů otravy důležité životní funkce respiračního systému a srdečně-oběhového systému. Jestliže jsou zde zjištěny příznaky jakékoliv vážné - jasně zřetelné - anebo vyvíjející se poruchy, budou tyto příznaky určovat povahu veškerých opatření první pomoci. Tomuto faktu se nyní přikládá mimořádná důležitost, protože je nad vší pochybnost uznáváno, že odkládání anebo opomenutí takové pomoci brzy po vzniku poranění, nemůže být později maximální terapií napraveno vůbec, anebo jen částečně, protože je nejen pozdě, ale až příliš pozdě.

Tyto poznatky v patofyziologii akutních nenadálých případů poskytly základ pro rozhodnutí k zintenzivnění výcviku a rozsahu první pomoci záchranářů a pohotovostních lékařů. V nemalé míře to bylo právě zřízení první pomoci a pohotovostní služby, pokrývající nyní praktiky celé území Spolkové republiky Německo, které připravilo půdu pro pochopení, uznání a zavedení logických modifikací směrnic pro výcvik a vybavení poskytovatelů první pomoci na silnicích a na pracovištích, ale také pro záchranáře a lékaře jak v jejich praxi, tak v národní pohotovostní službě.

V současné době se předpokládá, že pracovník první pomoci musí překlenout časovou mezeru 10 - 15 minut mezi začátkem nenadále události a příchodem profesionálního personálu, který pokračuje v ošetření. Tento fakt má rozhodující vliv na koncepci směrnic pro pracovníky první pomoci a na doporučení vybavení pro poskytnutí první pomoci.

Výsledky výzkumu z mnohých vědeckých institucí, obzvláště kritické analýzy zpráv záchranné a pohotovostní služby, poukázaly na výrazný posun v hlavních prioritách první pomoci od sedmdesátých let minulého století. V současnosti se usuzuje, že více než polovina všech akutních náhlých případů vyžadujících okamžitou lékařskou nebo zdravotnickou pomoc, je způsobeno náhlými poruchami centrálního nervového systému, dýchacího systému nebo srdeční poruchou.

Přizpůsobení kroků první pomoci k diferenciované terapii založené na vyhodnocení příčin dané situace - které je beztak  možné pouze v ojedinělých případech - se jeví jako méně významné. Pracovníci (personál) první pomoci, zdravotníci a lékaři se musí spíše soustředit na krátké diagnostické kroky sloužící k okamžitému zjištění jakéhokoliv ohrožení života, posouzení stavu vědomí, jakož i respiračních a oběhových funkcí.

Ukazuje se tedy, že jednoduchá opatření k ochraně životně důležitých respiračních a oběhových funkcí mají jasnou prioritu před jakýmikoliv speciálními opatřeními jako je např. ošetření rány.

3.      Použití kyslíku na místě náhlého případu

 

Kromě okamžitých nezbytných opatření k záchraně života (zajištění vhodné polohy postiženého, zprůchodnění dýchacích cest, vnější srdeční masáž, šoková terapie) a osobní pozornosti personálu první pomoci - tedy kroků, které nevyžadují žádné materiální vybavení - další stabilizace životně důležitých funkcí může být obvykle dosažena pouze podáním léků anebo aplikací infúzních roztoků. Potřebné vybavení musí být uzpůsobeno těmto základním požadavkům první pomoci. Na jedné straně musí být dimenzováno tak, aby bylo vždy po ruce na místě zákroku a na druhé straně musí obsahovat veškeré položky, které takové okamžité opatření první pomoci umožní a podpoří. Znamená to, že mohou být použity jenom takové přístroje a techniky, které neohrozí pacienta a které může personál první pomoci aplikovat ihned a bez rizika.

Hlavní prioritu zde mají opatření k ochraně dostatečné výměny plynů a k zajištění adekvátních podmínek krevního oběhu. Za zásadní a účelný krok se proto považuje zvýšení podílu kyslíku ve vdechovaném vzduchu postiženého pacienta a to i v případě, že dýchání pacienta se zdá být dostatečné, tj. pacient dýchá normálně anebo hluboce a bez zřetelných známek cyanózy. Zdržení v přívodu kyslíku, způsobené stresem, má za následek zvýšenou potřebu kyslíku u všech akutních onemocnění anebo poranění.

Pokud jde o respirační mechanismy, jsou jenom velmi omezené možnosti zvyšování příjmu kyslíku v plicích a pomocí vdechování vzduchu okolního prostředí. Toto platí pro „mladé lidi schopné kompenzace", ale v daleko větší míře pro lidi se srdečními a plicními poruchami.

Jak vyplývá z poslední analýzy, tato disproporce mezi potřebou a přísunem kyslíku, která je víceméně zvýrazněná u všech pacientů náhlých případů, může být účinně zvládnuta pouze co možná nejrychlejší aplikací kyslíku na místě nenadálé události a jejím důsledným pokračováním záchrannou službou a v nemocnici.

Současně můžeme konstatovat, že aplikace kyslíku za kontinuálního monitorování dýchacích funkcí nezpůsobí žádné poškození pacienta s jakýmkoliv onemocněním nebo poraněním.

Kyslík tudíž nemá žádnou kontraindikaci v medicíně náhlých případů a podle současného stavu vědy může být použit ve veškerých situacích poruchy dýchání bez jakéhokoliv rizika i osobami bez odborných znalostí. Je proto nepostradatelný při první pomoci na místě náhlého případu, obzvláště při obnově spontánního dýchání, při všech dýchacích poruchách, od poruch centrálního řízení dýchání (např. uspávání /bezvědomí/) v důsledku otravy, záchvatů mrtvice až po změny v horních a dolních dýchacích cestách a v plicích (bronchiální astma, toxické inhalace, plicní edém), ale  také při srdečních poruchách a poruchách krevního oběhu (angina pectoris, infarkt myokardu, srdeční nedostatečnost, šok). Zvýšení koncentrace kyslíku, který je vdechován se vzduchem okolního prostředí, z 21 % na hodnotu 35 - 40 % značně vylepší příjem kyslíku lidským organismem bez ohledu na charakter onemocnění nebo poranění. Můžeme předpokládat, že potřebný průtok kyslíku musí být asi 4 litry za minutu, jestliže je kyslík aplikován nosní trubicí.  V případě použití dobře padnoucí obličejové masky může být dosaženo  koncentrace vdechového kyslíku 40 % i při nižších průtokových hodnotách.

Jestliže je potřeba umělého dýchání, buď formou dýchání z úst do úst anebo, a to obzvláště, pomocí masky nebo vaku, může být výměna plynů v plicích pacienta podstatně zvýšena přiváděním kyslíku do vhodné masky nebo použitím vaku se zásobníkem tak, aby došlo ke zvýšení obvyklé koncentrace kyslíku 17 % u vydechovaného vzduchu a 21 % u okolního vzduchu.

 
Proč kyslík




www.oxylife.cz
www.oxyobchod.cz